Tehdy vládl jiný čas čas dřiny do krve
kdy špína byla ctností a cesty blátivé
i chtěli mě jak škodnou lišku z nory vykouřit
a ona řekla: Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří

Mlčeli jsme dlouho strachem z neznáma
výřečné mé myšlenky však němá ústa má
já nepoznal jsem dosud místa bez hany a křivd
a ona řekla: Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří

Já v horečkách se zmítal byl krupobitím bit
lstivým hadem uštknut a vyštván v džungli žít
chycen jako krokodýl zbit jak pole rži
a ona řekla: Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří

Tu obrátil jsem hlavu svou a spatřil ji tam stát
stříbro na zápěstích a vlasy plné trav
přitančila jako víla sňala ze mě kříž
a řekla: Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří

Jo poslanec si žije a kazatel se dme
a je to jedno všem se měří stejně posledního dne
ani jednooký hrobník slepou pýchou nešetří
a ona řekla: Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří

Já slyšel dětský pláč mdlý vrkot holubí
a sušil slzy starcům kteří napoznali mír
i zdálo se že nezbývá než nouzi s bídou dřít
a ona řekla: «Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří

V malé horské vsi hráli v karty o můj šat
já o milost je žádal však nepřestali hrát
a smáli se když přiznal jsem že nevím co je hřích
a ona řekla: Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří

Teď je mezi námi zeď co bylo dřív je pryč
z naděje sám na sebe já upletl si bič
kdepak je to jitro kdy vyšla ze dveří
a řekla: Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří

Sám žiju v cizí zemi však mířím k pomezí
krása kráčí po laně stačí za ně vzít
posunout tak hodiny a v minulost se vžít
kdy řekla: Vejdi dál, jsem tvůj úkryt před bouří