Kdo je uvnitř, kdo venku?
Maluju čáru. Tady naráží
na vzduch vzduch
na zemi zem
olovo na kůži.

Kde je nahoře, dole?
Kdo to měnit může a kdo měnit chce?
Co se to děje v oněch krajích
na okrajích?

Obranné valy, ploty,
kvóty, Frontex, Evropa v panice.
Z mediteránu masngráb.
Jsou jisté hranice.

To ony plodí nácionalismy
a to co z nich posléze leze.
Zbaví tě práva pro pochybný původ.
Jsou jisté meze.

Může mi prosím někdo tu říct
kam že to vede má teze:
kde zakopán jest ten ubohý pes?
Jsou jisté meze.

Tady já končím, dejte mi pas,
kde bude v kolonce stát
napsáno zkrátka jen Země.
Ach kudy jen mám se tam dát.

Tady já končím, měním pobyt,
neposílejte mě zpět.
Jen uveďte Země s velikým zet.

Stavíme hranice na nebi,
jeden bůh tady, druhý bůh tam.
Výhružně na sebe štěkají
a já to tu na zemi poslouchat mám.

Věčně tu nemůžem čekat
žádný andílek nesnese mír.
A na tisíciletou konstrukci hranic
bych taky dnes nevsadil.

Že naivní jsem, pro mě za mě,
mám toho akorát dost.
Já tam budu doma, kde každý má stejnou
státní nepříslušnost.

Tady já končím, dejte mi pas,
kde bude v kolonce stát
napsáno zkrátka jen Země.
Ach kudy jen mám se tam dát.

Tady já končím, měním pobyt,
neposílejte mě zpět.
Jen uveďte Země s velikým zet.

Zavírám dveře, hltám ticho,
zamykám, musí to být.
Každý má osobní hranice, které je
potřeba zabezpečit.

Každý útok, každý úder
proniká člověka.
Jak urputně chráníme hranice států,
ty své ani zdaleka.

V pevnosti státy se mění
jen člověka opevnit nelze?
Kdo natáhne namísto drátů respekt?
Jsou jisté meze –