Troufáš si nemálo
mým přítelem se zvát
když byl jsem na dně
ty stál jsi raděj stranou

Troufáš si nemálo
říkáš: „Ruka má je tvá,“
a zatím toužíš sám
na trůnu stanout

Říkáš že tě opouštím
byť víš že je to lež
kdybych ublížil tvé cti
jinak by ses tvářil

Prý ztratil’s víru svou
inu mysli si co chceš
ale vždyť ty’s nikdy žádnou neměl
tak co slovo tvé váží

Jen co se odvrátím
hned mi spíláš z plných plic
to pustá závist
mluví tvými ústy

Máš mě snad za blázna
myslíš že ti vyjdu vstříc
sám ses hleděl vždycky skrýt
když byl jsem v úzkých

S náručí dokořán
mě zdravíš v ulicích
říkáš: „Jak se vede? Buď zdráv!“
ale sotva to tak myslíš

Vím já snad líp než ty
že chceš abych navždy ztich›
jen sám z očí do očí mi to nepovíš
na to zbabělý jsi příliš

Namouduši mě netěší
že’s plný sebelítosti
být tak prvotřídní zloděj
snad obral bych tě o ni

Teď si sám ve své bídě
a mě se ptáš co s tím
místo abys sám
svou hlavu sklonil

Kéž bys byť pro jednou
moh› na mém místě stát
jen na tu krátkou chvíli
rád vystřídám já tebe

Kéž bys byť pro jednou
moh› na mém místě stát
nejspíš by ses divil
hledě na sám sebe