Před třídenním jarním výletem do Lipska jsem zašel jako obvykle do své soukromé směnárny a knihovny: domů k rodičům. S eurem se to má u nás tak: dojdou-li tátovi, mám je zrovna já; dojdou-li mámě, půjčí si od táty; dojdou-li mně, zrovinka zbyly nějaké mámě.

Sám potřebuji euro obvykle v Rakousku, máma na Slovensku a táta vždy a všude — na nejrůznějších cestách po Evropě tráví pomalu více času než v Praze. A jelikož je to cestovatel-sběratel, přiváží pokaždé tučný štos prospektů, letáků, bezplatných turistických magazínů, lokálních jízdních řádů a map. Doma bývají pak tyto časové materiály pečlivě tříděny, ukládány do patřičně označených krabic a uchovávány pro nejbližší výlet do té které země.

Tak jsem vyrazil na svůj první lipský veletrh vyzbrojen zažloutlým cestovním bedekrem z roku 1923, nedatovaným útlým sešitkem stoletých fotografií místních památek a plánem města z roku 1965. Mnohé Karl-Marx-názvy ulic a náměstí pravda úplně neseděly a na místě dnešních veletržních hal zobrazovala mapa jen velikou neobydlenou předměstskou louku. Na to, abych trefil do hotelu, byla ale dobrá. Nemluvě o závistivých pohledech mladých osmartfounovaných turistů, kteří o tištěných mapách nanejvýš kdysi kdesi cosi zaslechli.

O třetím březnovém víkendu se nicméně v Lipsku obejdete bez mapy. Stačí jít s davem, neb všichni míří na veletrh. Z hlavního nádraží to k veletržnímu areálu trvá asi tak osm minut esbánem nebo dvacet minut tramvají číslo šestnáct. Vybral jsem si vlak a k hlavnímu vstupu jsem ze stanice Leipzig-Messe došel po svých.

Leipzig Messe

Vstupní hala veletržního komplexu vás vcucne jako hlavice nějakého obřího vysavače, a než se stačíte ztratit, už stojíte před českým infostánkem střežícím Černého nohatý trabant.

A už mě vítá hosteska Ljuba, v jejímž curyšském bioobchůdku jsem před několika lety zpíval a hrál. A už si podávám ruku s bratry Bystrovovými, kteří krouží kolem stánků s fotoaparáty a notýsky komponujíce v duchu reportáž pro Deník.

Jsem tu poprvé, a hnedle jako vystavovatel. Poprvé vystavuji asi deset písní Maniho Mattera v pátečním odpoledním programu přímo u švýcarského stánku. V hodinových intervalech tu vybraní švýcarští autoři představují svá aktuální díla, diskutují s návštěvníky, chvíli se druží a pak s úlevou mizí v některé z uliček.

Cítím se tu mezi nimi jako dvojitý agent: kopu zároveň za hudební tradici švýcarskou i za slovesnou tradici českou. Publikum je také smíšené, ale většina Čechů je jinde. Veletrhu se účastní řádná řádka českých literárních osobností, program je nabitý a všechno se zvládnout nedá ani z desetiny.

Auftritt Schweiz – první koncert přímo u švýcarského stánku.

Český stánek je přitom nedaleko, a je pěkný, barevný, s chytře postaveným amfiteátrem a pohotovým personálem. Jen měl být větší. Vždyť Česko má letos status hostitelské země! Ahoj Lipsko!

Než se stačím pobalit, pozdravit a pozorientovat, je rázem pět. A to jsem ještě neotevřel jedinou knihu. Průzkum trhu odkládám na zítřek, důležitější se teď jeví můj neuspokojivý zdravotní stav, který mění můj hlas v poměrně neladný skřehot. Hlavní úkol má přitom teprve před sebou.

Tak zůstávám v sobotu v nejbližším okolí hotelu. V posteli v tom parádním jarním počasí nevydržím. Navíc u snídaně potkávám jednoho ze svých večerních kompaňonů, spisovatele a herce Guy Krnetu. Po ranním posezení vyrážíme spolu s waliským básníkem Rolfem Hermannem na malou procházku do lipských ulic. Další dvě hodiny nás pak hřeje slunce, káva a hovor v jedné nenápadné a velice neuspěchané kavárně na kraji starého města.

Po páté se k nám na hotelové recepci připojuje Franz Hohler se svou ženou. Následuje další kafe a kůchn v nadrážním pekařství u Lukase a desetiminutová jízda taxíkem a už jsme na adrese Lütznerstrasse 29. Z oprýskaného dvorku pár schodů do patra, jedny dveře, bar, druhé dveře, sál. Neues Schauspiel Leipzig se tohle divadlo jmenuje. Kapacita tak 150-200 míst.

Na programu je dnes švýcarský večer pojmenovaný jednoduše Ahoj, Mani Matter! Organizátor: Svaz švýcarských knihkupců a nakladatelů. Aktéři: Hohler, Krneta, Řepka.

Spisovatel Franz Hohler jako Matterův vrstevník, kamarád a kolega; divadelník Guy Krneta jako zástupce pozdější generace autorů pěstujících po Matterově vzoru bernský dialekt; písničkář Jan Řepka jako současný, poněkud exotický interpret Matterových písní.

Jak jsem zjistil krátkým dotazem na začátku svého bloku, v publiku vedle Švýcarů a Němců seděli všehovšudy tři Češi. Tak vlastně přesně nevím, co si kdo z mých překladů odnesl. Celkový ohlas na poměrně volně komponovaný program byl každopádně vřelý.

Franz Hohler, Guy Krneta a já na scéně diskutující a Mani Matter nad námi bdící.

V neděli bylo na veletrhu poměrně klidněji (o sardinkovité sobotě jsem si nechal jen vyprávět), tak jsem konečně také sám a zbaven předkoncertního chvění vyrazil na obhlídku.

Odhadem je Lipský knižní veletrh tak čtyřikrát větší než ten pražský májový. Rafinovaně propojené souhalí pojme v pohodě všechna německá vydavatelství, a ještě zbývá celá jedna hala vyznavačům japonského komiksu. Ve stejný čas probíhá asi tak padesát různých doprovodných vystoupení. Některá skrovná, jiná přenášená v přímém přenose spolkovými televizními kanály. Literární čtení, diskuse, rozhovory, prezentace, koncerty. Po skončení veletržního dne se pak knihomolové přesouvají do města, kde doprovodný program na scénách všeho druhu pokračuje. Kavárny, divadla, salóny, kluby, knihovny a muzea, všude se to hemží básníky, spisovateli, překladateli, novináři, filozofy, vědci a zejména, hlavně a především čtenáři.

Pohled do centrální veletržní haly.

Nakonec se spokojuji s třemi knížkami, dvěma pohlednicemi a několika německými novinami a časopisy, které mi ani nevím jak přistály v tašce. Cestu domů jsem pak strávil se šťavnatým zappovským kompendiem od Reclamu a s protifašistickým hudebním magazínem Melodie & Rhythmus.

Kde je kniha, tam je rozum. Kde je rozum, tam je člověk.

Lipsko si mě získalo na první dobrou. Byli tam totiž lidé. Jednou se tam ale vypravím, až jich tam bude míň. Jen tak, na návštěvu, jako obyčejný turista. Pak snad dojde i na toho průvodce z roku 1923.

• Kompletní fotogalerie

Čtěte více:

• Reportáž Michala Bystrova (Deník, 25. 3. 2019)
• Reportáž Jana Lukavce (iLiteratura, 25. 3. 2019)
• Aktuální článek o Česku (v Lipsku) (NZZ, 20. 3. 2019)
• Kdo je to Mani Matter (wiki)
• 36 písní Maniho Mattera v češtině

Ahoj Lipsko!