Recitál ke 200. vyročí narození Karla Havlíčka Borovského.

Vedle zdravého sebevědomí, kritického ducha a břitkého jazyka měl Karel Havlíček po boku další dvě účinné zbraně. Humor a hudbu.

Mnoho epigramů, jakož i trojici svých nejslavnějších satirických básní psal takříkajíc na lidovou notu, kytaru po ruce. U některých melodii známe, u některých tušíme, jiné byly připojeny později.

Několik nejznámějších skladeb probudí k životu všestranný pražský písničkář Jan Řepka. Krom toho zazní také zkrácená verze Krále Lávry, několik pozdějších písní o Havlíčkovi a jedna příhodná švýcarská píseň o kritizování.

Jsemť já z kraje muzikantů
na pozoun jsem hrál
a ten pořád ty vídenské pány
ze sna burcoval.

Výjimečný recitál ke 100. výročí narození Georgese Brassense.

Večer věnovaný jedné z největších osobností francouzského šansonu. Blbuvzdorné, elegantně nekorektní, šťavnatě trefné, nakažlivě melodické a stále živé – takové jsou písně Georgese Brassense.

Všestranný pražský písničkář Jan Řepka platí za jednoho z nejlepších písňových překladadatelů své generace. Na francouzskou stopu ho přivedla práce na překladech švýcarského barda Maniho Mattera, který byl Brassensem významně ovlivněn.

Za doprovodu kontrabasisty Radomíra Polívky uvede Řepka vedle svých vlastních překladů také starší verze Jiřího Dědečka, Pavla Kopty nebo Petra Lutky.

Na zemi žel máme
volný trh
plný mrch
firmy jsou to velmi známé
k šizení
puzení
svírají
sdírají
špinavými drápy
tyhle typy mne trápí

Georges Brassens (1921–1981) napsal více než 200 písní. Asi 130 z nich je zaznamenáno v jeho vlastním provedení na sérii 14 dlouhohrajících alb. Dále zhudebňoval a interpretoval také starší francouzské básníky (např. F. Villona, P. Verlaina, V. Huga nebo L. Aragona), za jejichž přímého pokračovatele je považován.

Svými jízlivými texty napadal pokrytectví, upjatost a zpátečnictví francouzské společnosti. Jako člověk se sklonem k anarchistickému hnutí zvlášť s oblibou mířil proti násilí, institucionalizaci a vykonavatelům moci všeho druhu (církev, byrokracie, soud, tisk). Jeho kritika je však nepřímá, často využívá kontrastu, květnatého jazyka a černého humoru. Tak i písně zabývající se pochmurnými tématy vyznívají nakonec vesele.

Tomu napomáhá také jednoduchý, celkovou harmonii podpírající hudební doprovod (většinou pouze doprovodná kytara a kontrabas), převážně durové harmonie a Brassensův vlastní přednes.

Brassensovo dílo se dodnes těší výjimečné popularitě. Již za své aktivní kariéry (50.–70. léta) přímo inspiroval celou generaci písničkářů a šansoniérů. Roku 1967 byl vyznamenán Velkou cenou Francouzské akademie za poezii.

Jsou mu věnovány desítky disertačních prací, po celém světě se stále dobře prodávají jeho nahrávky, stále se objevují nové a nové interpretace a – i přes mimořádnou obtížnost – existují překlady jeho písní do více než 20 jazyků.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Georges_Brassens
http://www.georges-brassens.fr