Je čas odjet drahá sestro
můj strach přezrál jako sýr
jídlo dokoupíme cestou
za zbytek našetřených sil

Tak jen skoč do mého vozu
i když je to jen alegorický kýč
dřív než pohřbím zbylý rozum
musím odsud pryč

Musím pryč ty nejsi jiná
pojď se mnou budem dva
je za pět minut třináct…

Prý co není vidět není
nemá jméno nemá tvar
nakonec chtějí abych byl němý
chtějí abych se jim podobal

Mám po krk všeho plynu
který mi pouští do komor
jen ať přijdou na mizinu
líp jejich bída než můj mor

Roky se třeseš jako třtina
hledáš dávné závětří
době je za pět minut třináct
a tobě dvacet tři

Nebudu ti ústa mazat medem
vím že se mě brzy zeptáš: Kam?
Kam to hany vlastně jedem
co to s tebou podnikám?

Řeknu: Kam to vážně nevím
nemám v plánu žádný plán
neber na smrt vše co povím
slovo neváží než gram

Musím pryč ty nejsi jiná
pojď se mnou budem dva
je za pět minut třináct…

Jen co prorazíme na jih
nechám v lisu ten svůj plech
dál se dáme raději po svých
dva vaky na zádech

Půjdem tam kde řeka stéká
vzhůru do hor ba možná výš
věř mi není na co čekat
sotva budem někdy blíž

Dobrý bože zůstaň při nás
jsme na to zatím jenom dva
je za pět minut třináct!