Jel jsem zvolna
má cesta dlouhá
tím jedním z rán
co se táhnou celý den
do moll podladěn

Míle k cíli
svůj byt však míjím
něco šeptá mi
jen abych jel dál
za sebou vše zanechal

Tak se sám sebe musím ptát
jak může skončit
tak stále nerozhodný život?

Jestli žiju jak mám
Jestli žiju jak mám
Jestli žiju jak mám
A proč právě tady – proč právě tam?

Tak jsem najal pokoj
a prázdná místa
dřevem vystlal
abych se líp zabydlil
jen samoty se nezbavil

Snad je to nějaký druh krize
nebo jen záchvěv svědomí … kdo ví

Tak či tak
dál sám se musím ptát
jak může skončit
neustále nerozhodný život

Tak ať – ještě úsměv mi zbývá
v hlavě mé skryje snáz tyhle tiché pochyby
ten se mýlí
ten se mýlí
kdo mě soudí jen podle tváře mé

Půlka známých se ti vzdálí
ale tak to bývá
když se vlastní cestou dáš
jen málo vyjde dráž

Denně slýchám, že prý „všechno má svůj řád“
ale já stejně váhám dál
jestli žiju jak mám

Jestli žiju jak mám
Jestli žiju jak mám
Jestli žiju jak mám
A proč právě tady – proč právě tam?