Až se jednou zastavíš
nedívej se mi do očí
uvidíš v nich déšť
uvidíš v nich déšť
Ať ti fotky zabaví
ať se třeba zády otočíš
jsou chvíle na které
nezapomeneš

Korsickému slunci podobna
od rána jsi svítila
a já se vyhříval
já se vyhříval
Jako bílý jestřáb svobodná
střemhlav jsi se řítila
nesmyslů zbavená
z Col de Bavella

A neznali jsme strach
a poslouchali vítr
a vyrývali srdce ve skalách

Tehdy nemyslel jsem na sebe
a už vůbec na svou budoucnost
a přitom si byl blíž
přitom si byl blíž
Pak jsme to obrátili na sever
přejeli jsme prašný most
a v tom prachu stálo: „Víš,
ten vítr nechytíš…“

I poznali jsme strach
a neslyšíme vítr
a srdce zkameněla ve skalách

Může to být deset let
a já si každou jednu minutu
ostře vybavím
Vím dobře kde tě najdu teď
každý hledá jistotu
byť co to je nikdo nepoví

Jen až utišíme strach
zas uslyšíme vítr
a objevíme srdce ve skalách