Jsem zakletá
tvůj stín se vkrádá
ale nemyslím na útěk
poutá mě úplněk
a tvůj drátěný zpěv
jen hledím ven
telefon na klíně
a cítím jak známý hlas
nese mě přes propast
času hluboko zpět

Tvůj pohled mrazí mě zas
měls oči jak malachit
uměls mě jaksepatří usadit
odkudpak voláš?
trochu mi napověz
pamatuješ
na ten fajnový knoflík
jak ses mi oblík
tak se oblíkaj vzpomínky
oblíkaj perly a rez

Vtrhne si na scénu
vtělený mýtus
nemyté zjevení
značkový tulák
kotví v mé náruči
v něm houpe se
dočasný trosečník
milostný obchodník
kdo by se s madonou
necítil v bezpečí

Vidím tě v kruhu
padajícího podzimního listí
ve vlasech sníh
vidím tě v hotelovém okně
nad washington square
slyším tvůj smích
náš dech visí ve vzduchu a mísí se
ve dvou bílých obláčcích
v té chvíli na tom místě
já namouduši ráda věčně zůstala bych

Říkáš: „nostalgie:
ta je mi cizí”
povídám: „nazvi ji jinak
vždyť ty to se slovy umíš
znám tvůj básnický cit
a ten teď potřebuju
valí se to na mě příliš mocně
milovala jsem tě vroucně
jen jestli mi nabídneš perly a rez
za mě: už jsme si kvit