Začalo to v jednom baru na Starém Městě nebylo nic co by nám tehdy stálo v cestě za pár dní měla letět domů linka Praha – Amsterdam její unavené oči říkaly: „Něco tu pro tebe mám…“ Jak nerad dostávám dary pro tenhle jsem šel když už jsem musel něco říct odpovídal jsem well jinak vystačil jsem rukama…

Číst dále

Čertovo jezero dřímá hladina rovná jako sklo tma to je jenom země stín a z ní se kdesi nad Ostrým zablesklo To Lucifer nás k sobě vábí: Osud tvůj v ruce tvé je vložen, u mě je teplo, božský klid, tak proč si k čertu nezvolit mé pohodlné lože?! Kříže se dávno žádný čert nebojí nech nebe nebem a sklouzni ke mně…

Číst dále

V šumavském národním parku stojí hluboký smrkový les zkroušená zvířátka smutní proč ten les churaví dnes pročpak jsou stráně tak suché to by se leckdo rád domák‘ veverky nemají v tom zoubky ani datel nemá v tom zobák Chroup chroup chroupy chroup chroup chroup chroupy chroup Kulišák lišák už utek‘ ježeček balí si kufr jezevec před norou…

Číst dále

Kdosi mi řek že napíšu píseň zažehnu svíci stočenou z vět slova jsou lék na úzkost a tíseň a i když není co říci je vždycky co pět Jsou chvíle kdy rád jsem ve vyšší péči pod cizí vládou nesvévolný kdy neznám své rádce co znají a léčí duši mou mladou onu puštěnou nit Kroužím věštbami vědem veden rukama přadlen…

Číst dále

Nad Javorovým slunce se raduje básníci hádají z kolik pádů je složené francouzské podstatné jméno a vůbec co je podstatné potichá Seino Básně jsou slovy a zrcadla obrazy od nichž se světlo jen zlehounka odrazí zaťuká pozdraví popije posedí zmizí a zase vše zahalí do šedi Tolik barev tenhle svět má tolik dnů tolik splněných snů tolik barev i když…

Číst dále

Mlčí mlčí mluví jenom oči mlčí ty oči křičí křičí že slova nejsou ničím křičí není nic Není nic jenom já unavený řidič metra není nic nevnímám než úzký tunel světla půlměsíc lapený do oka jménem mrak padla tma houkl sýc stále cítím její zrak Její dlaň magnet sám oči jako sonar hlubinám propadám může…

Číst dále

Jak se zítra tvářít mám jak se zítra tvářit chci mám předstírat jistotu anebo znaky nemoci přednáška je divná věc hledí na tě celý sál však marně hledáš někoho koho bys vážně zajímal Jen nejbystřejší z diváků opouštějí sedadla bloudí svojí pamětí kampak asi zapadla slova která před léty s neskrývaným nadšením vyřvávali do světa než přišlo…

Číst dále

A pak se to stalo na pospas a na lov vydal jsem se cestou kde bezpečí je málo kolik toho skolím a proč se tolik bojím nakonec pouze smrt mám jistou tak o co vlastně stojím Svět mě vítá zvláštně komicky i vážně nebezpečně živý těším se zas na žně bude-li co žnouti mouku namelou ti a porostou-li jívy proutím…

Číst dále

Utek jsem z domova plný neklidu nevím kam neznám cíl utek jsem z domova abych byl v pohybu jak bývají tuláci Pro tupý pocit že se přejídám že mi na záda padá dům chtě nechtě vám povídám: Zůstat tu? Raději jdu! Mámo má táto můj není to nic proti vám musím pryč stůj co stůj lhostejno kam Utek…

Číst dále

O kořeny zakopávám mlhou razím cestu svou z meze na mez kroky nepočítám tu pozadu tu po kolenou Pokořený ochočený lžiplný a láskyprost takových slov pro mě není takových mám akorát dost O kořeny zakopávám mlhou razím cestu svou z meze na mez kroky nepočítám tu pozadu tu po kolenou Okořenit obyčejné zapomenutému vrátit hlas růží nadat beznadějné zla synům…

Číst dále