Recitál ke 200. vyročí narození Karla Havlíčka Borovského.

Vedle zdravého sebevědomí, kritického ducha a břitkého jazyka měl Karel Havlíček po boku další dvě účinné zbraně. Humor a hudbu.

Mnoho epigramů, jakož i trojici svých nejslavnějších satirických básní psal takříkajíc na lidovou notu, kytaru po ruce. U některých melodii známe, u některých tušíme, jiné byly připojeny později.

Několik nejznámějších skladeb probudí k životu všestranný pražský písničkář Jan Řepka. Krom toho zazní také zkrácená verze Krále Lávry, několik pozdějších písní o Havlíčkovi a jedna příhodná švýcarská píseň o kritizování.

Jsemť já z kraje muzikantů
na pozoun jsem hrál
a ten pořád ty vídenské pány
ze sna burcoval.