Klikněte na obrázek anebo sem a budete se mnou na největším koncertě, k němuž mě kdy přizvali. Uslyšíte unikátní česko-německé provedení trojice zajímavých písní, o nichž se více rozepisuji níže pod poutači. Takového popu byste se nenadáli!

Záznam tří písní z koncertu ve Freibergu (DE)

Koncert se uskutečnil 21. 12. 2019 v hornickém městečku Freiberg na severním úpatí Krušných hor; místní sál Tivoli je tradičně posledním dějištěm sezóny skupiny Keimzeit, které za pozvání vděčím. Více níže.

Píseň první: Tráva

21. února by se dožil pětašedesáti let pozoruhodný německý písničkář Gerhard Gundermann. Ve své rodné Lužici se v průběhu 80. a 90. let vypracoval na takového místního Springsteena. Jako jeden z mála východoněmeckých autorů přestál převrat, aniž by ho změna poměrů připravila o posluchače.

Část důvěry však ztratil v půlce 90. let, kdy podobně jako někteří naši písničkáři čelil otevírání a medializaci policejních archivů. Dvacet let po jeho předčasném úmrtí o jeho spolupráci vznikl hraný film Gundermann. Ten u nás v kinech běžel zatím dvakrát: v rámci Febia a v rámci Filmfestu.

A právě tento festival německojazyčných filmů svedl mé kroky s jízdou německé skupiny Keimzeit, kterou organizátoři přizvali jako hlavní hvězdu doprovodného koncertního programu.

Tráva/Gras je jednou z nejznámějších Gundermannových písní; v originále si ji můžete poslechnout například zde. Přeložil jsem ji předloni v rámci gundermannovského symposia v lužickém městečku Hoyerswerda.

Pokud by vás Gundi zaujal více, mohu vám poslat výbor našich překladů Gundermanns Lieder in Europa – přiložené CD obsahuje 17 Gundiho písní v celkem 10 různých jazycích. Včetně mé české Trávy.

TRÁVA  ►  video z Freibergu | video z Hoyerswerdy | překlad

Píseň druhá: Lev

O kapele Keimzeit jsem poprvé slyšel loni v září, když mě Goethe Institut přizval k výše jmenovanému filmovému koncertu. Připravoval jsem se na něj poctivě, spolu s kontrabasistou Radkem Polívkou a houslistou Honzou Bartoškem jsme pak v Rock Café odehráli dost výjimečný program, který jsem navíc uváděl – vzhledem ke kontextu – v němčině.

Zazněly nejen oba mé gundermannovské překlady, ale také ukázka z mé starší švýcarské práce, píseň Hranice německé autorky Doty Kehr a v premiéře také překlad ukolébavky Der Löwe, kterou před více než třiceti lety napsal Norbert Leisegang, frontman Keimzeitu.

Ze všeho, co jsem od Keimzeitu ze studijních důvodů poslouchal, se mi tahle melodie zalíbila na první poslech nejvíc. V každém případě mi má nevrozená lví smělost dopomohla k pozvání do Německa, jehož výsledek nyní máte možnost vidět a slyšet.

LEV  ►  video z Freibergu | překlad

Píseň třetí: Blázinec

Keimzeit je instituce co do trvání služby i renomé srovnatelná u nás dejme tomu s Mňágou. Po téměř čtyřicetileté kariéře plní dost velké sály po celém Německu poutajíc nové a nové generace fanoušků, kteří při koncertech netočí, nýbrž prachobyčejně stojí a zpívají spolem.

Na svědomí to má píle, neúnavné koncertování, básnické střevo Norbertovo a – jak mi sám sdělil – kapka štěstí. Díky revoluční době, tehdejšímu vlivu rozhlasu, sebevědomé produkci a zjitřelým německým duším se tak za jiných okolností nenápadná popůvka Irrenhaus stala jedním z vůbec největších hitů kapely. Co více – podobně jako u nás Hutkova Náměšť, tvoří píseň Blázinec jakýsi německý soundtrack k přelomovým rokům 89/90. Kdo tu dobu pamatuje, zná Keimzeit.

BLÁZINEC  ►  video z Freibergu | překlad

• 56 fotek z německého turné

Poděkování:

• Goethe Institut Prag
• Keimzeit & DTM
• Johan Meijer
• Frank Viehweg