Kamera: Pája Junek & comp

Junek Film je už dneska hotová instituce, když jsme ale před lety s Pájou Junkem spolupracovali poprvé, zdaleka ještě takhle dlouhý katalog referencí neměl. Bylo to v roce 2010 v Praze-Suchdole, kde jsme točili můj první (a dosud jediný) klip Na cestě.

Předností pana Junka je naprostá otevřenost a absence předsudků. Když k tomu připočteme rychlou, nenásilnou a rozumně naceněnou práci, není divu, že se jen tak nezastaví.

Koncert na Hlavním nádraží jsem si celý tak trochu vysnil, a stejně tak jsem věděl, že ho budu chtít co nejlépe zachytit. V akci bylo nakonec 3 kameramani a 6 kamer. Za daných podmínek (nedostatečné světlo, technika) myslím všichni udělali, co mohli. Navíc to byl zápřah na celý den, protože koncerty byla dva za sebou, k tomu točení příprav a mumraje kolem – no sám bych to dělat nechtěl!

Tak si pamatujte: Klipy, koncerty, práce všeho (podobného) druhu: Pája Junek!

 

Rubriky: Agenda | Napsat komentář

Mistr světel: Petr Vejvoda zvaný Náčelník

Na Hlavním nádraží to neměl osvětlovač právě snadné, neb do okolí prezidentského salónku, kde se matterovský koncert odehrával, nevede pořádná elektrika. Ještěže takovému recitálu stačí skromnější lajtšou. Jen videozáznam je celý poněkud ponuřejší, než bychom si přáli.

Petr Vejvoda, který si na mě loni posvítil, je momentálně aktivním inventářem Divadla Na Rejdišti příslušícím Pražské konzervatoři. Mimoto ho můžete potkat na festivalech a vánočních trzích, kterak prodává zásoby hudebních nosičů, kterými je doma docela zavalen, poněvadž musel v roce 2010 zavřít legendární vinohradský CD obchůdek U Náčelníka. Specializuje se na blues, jazz a folk, ale obstará vám celkem cokoli.

Těsně před uzavřením Náčelníkovy prodejny jsem mu napsal malou oslavnou písničku, živě zazněla všehovšudy jednou. Tady je:

Rubriky: Mani Matter | Napsat komentář

Mistři zvuku: Josef Balcar & Michał Korzeniowski

Chvíli mi to trvalo, ale přišla doba, kdy jsem si uvědomil, že na dobrém koncertě je nejdůležitější dobrý zvuk. Tehdy jsem si koupil nejlepší akustické kytarové kombo a taky vlastní mikrofon, a tahle dvojka mě provází na většinu koncertů.

Křest Sendviče si ale žádal onačí péči. Přeci jen se konal v místě, které není primárně koncertním sálem a které také neposkytuje dostatečné technické zázemí. Nelehkého úkolu se ujal zvukař Josef Balcar, s kterým jsem do té doby osobně nedělal, ale jehož pečlivou práci jsem znal především z hudební soutěže Notování a s dobrých referencí kolegů.

Lepší péči jsem si přát nemohl. Doprovázen svou ženou Rejkou (taktéž skvělou fotografkou), naprosto mě zbavil starostí o to, aby to hrálo. Po výborné spolupráci na hlavním nádraží jsem pak Pepu angažoval na mnohem náročnější akci, a tou byl 100. Open Mic ve Vršovickém divadle Mana – a to byl taky pěkný maraton. Pepo, díky!


Surová koncertní nahrávka pořízená Josefem Balcarem prošla v létě krakovským studiem Nonagram a rukama, lépe řečeno ušima mladého zvukaře Michała Korzeniowskeho. Vždycyk je lepší, kdy postprodukci dělá někdo další, a u Michała jsem za zvláštní plus považoval fakt, že mě do té doby ani neznal. Na počítači samozřejmě téměř neuslyšíte kontrabas, ale stačí si to prohnat přes nějaké slušné bedýnky nebo ideálně pustit do sluchátek a uslyšíte zvuk, jako kdybyste loni v listopadu na koncertě sami byli. Diękuje!

 

 

Rubriky: Agenda | Napsat komentář

Jean-Pierre Dix / kontrabas


Od prvního dne skvělý parťák. Vždy s úsměvem a klidem bezvadně vyvažuje moje předkoncertní neurózy, nemrzí ho sem tam nějaký tón spadlý pod stůl, přitom je ovšem absolutní profík.

Matterovské album jsem nahrával v létě 2015 ve švýcarském Schaffhausenu, a byl to právě mistr zvuku David Bolliger, kdo mi dal číslo na Jean-Pierra. No, druhý den jsem vzal kytaru na záda, sedl na kolo a jel Jean-Pierra navštívit, a uplynul asi tak měsíc, a už jsme spolu ve studiu SoundValley ztráceli zábrany.

Na albu Rozjímání o sendviči mě Jean-Pierre doprovází jen v šesti písních, ale později jsme toho nacvičili více a v posledních dvou letech se mnou hraje ve Švýcarsku více než půlku programu. Za jeho nahrávací frekvenci jsem mu zaplatil letenkou do Prahy, abych na ten slavný křest nebyl sám.

Jean-Pierre Dix učí hru na kontrabas a částečně vede hudební školu Untersee und Rhein, nejčastěji účinkuje v kapele Doppelbock a nejraději s jazzovou formací Motek.

 

Rubriky: Mani Matter | Napsat komentář

Živák, Hlavák, Matterák

První listopad = první předzvěst 63minutového záznamu z loňského křtu.
Coby ochutnávku přijměte zatím jednu jakoby železniční písničku:

Těším se srdečně na vaše vzpomínky, reakce, asociace, komentáře a sdílení
a doporučuji odebírat každé další video:

Zanedlouho uplyne přesně rok od mého slavnostního koncertu na Hlavním nádraží v Praze. Nadvakrát jsme tam tehdy křtili antologii písní Švýcara Maniho Mattera, tučný to výsledek asi tak šestiletého překladatelského úsilí a docela důkladného studia. Jednalo se o mou největší produkci vůbec, a to jak nakladatelskou, tak koncertní.

Více než hodinový záznam koncertu můžete od 11. 11. sledovat na Youtubu. Nabídne 19 písní, křest alba i záběry z příprav a zákulisí. Do té doby se na mém Youtube kanálu objeví pět krátkých ochutnávek a na svém blogu a na facebooku budu postupně děkovat všem, kteří mi s celým projektem pomohli.


Pražákům a okolňákům nakonec doporučuji rezervovat si datum 12. 12.,
kdy chystám poslední letošní pražský koncert. Podrobnosti brzy brzičko.

Písni uši.
Jan

Rubriky: Mani Matter | Napsat komentář